Harry Potter a Poslední z rodu - 26. Rozloučení a odjezd

Kapitola dvacátá šestá
ROZLOUČENÍ A ODJEZD

„Ty teda zůstáváš na prázdniny tady?“
„Ne. Nakonec mi mamka od Rona vyloženě přikázala, že musím na Vánoce přijet k nim.“
„To je dobře. Alespoň budeš mezi lidmi. Tady totiž nezůstává skoro nikdo.“
„Jenže nebudu s tebou.“
„Budu na tebe myslet.“
„Opravdu?“
„Už jsem ti někdy lhala?“
„O tom by se dalo diskutovat.“
„Nech toho.“
„Čeho?“
„Však ty víš.“
„Hmm, a co dárky?“
„Ale, ty pro mě nějaký máš?“
„Samozřejmě, když si ho zasloužíš.“
„Já mám zase něco pro tebe. Bude to muset počkat až po prázdninách.“
„Alespoň budeme mít další důvod těšit se na školu.“
„A jaký je u tebe ten první?“
„Přece ty.“
Angela odolala pokušení poslat Harrymu přes stůl vzdušný polibek a potěšeně se usmála.
„Mohla bys mě chvíli vnímat?!“ vyštěkl Draco Angele do ucha, až sebou polekaně škubla. „Jsi snad zamilovaná, nebo co?“
Angela se zamračila.
„Počkej chvíli, prosím tě,“ prohodila v duchu ještě směrem k Harrymu a plně se soustředila na Draca.
„Co chceš?“ zeptala se nevrle.
Draco obrátil oči v sloup.
„Že já se tady o něco snažím. To mi chceš říct, že jsi mě celou tu dobu neposlouchala?“
Angela se trochu zarazila.
„Zamyslela jsem se,“ zahučela s pohledem upřeným do stolu.
„Aha,“ pokýval Draco posměšně hlavou. „Víš co, já se nebudu opakovat. Stejně ti to ještě jednou řekne matka, tak co bych se obtěžoval.“
„Snad ses neurazil,“ ušklíbla se Angela.
„Vlez mi na záda,“ zahučel Draco a vstal klidně od stolu.
Angela se za ním zmateně dívala. Nikdy nebyl tak náladový ...
„Co ti chtěl?“ ozval se Harry naježeně.
„Nic důležitého,“ odvětila Angela nepřítomně.
„Jestli tě nějak otravuje, tak stačí říct a ...“
„A rozbiješ mu držku?“ přerušila ho Angela s úsměvem. „Nech toho, Harry. Neotravuje mě. Je to můj přítel.“

Malfoy už se chystal nastoupit do kočáru, když si vzpomněl, že nechal pod postelí knížky z knihovny, které si vypůjčil na prázdniny, aby mohl podle nich vypracovat tu hromadu esejí, co jim zadali Shiernová a Snape.
Otráveně se otočil, ale dřív než stačil udělat jediný krok, srazila ho na zem spěchající černovláska, které nečekaně podjely nohy na zledovatělé cestě. Dopad mu vyrazil dech a zorné pole mu zakryla záplava hustých rozevlátých vlasů.
Když dívka pohodila hlavou, Draco si překvapeně uvědomil, že na něm celou vahou leží Daria.
Ta se prve nadechovala k omluvě, ale když zjistila, koho to srazila, došla jí slova. Blankytně modré oči ztvrdly a Draco v nich smutně zaznamenal čirou zášť. Opřela se o dlaně a vyskočila ze země tak rychle, jako by ji uštknul. Zrychleně dýchala a upřeně pozorovala, jak se Draco pomalu zvedá.
Postavil se a shlédl do jejích očí s jako obvykle naprosto chladným výrazem. Neviděli se od posledního večerního setkání v knihovně, což bylo sotva před dvěma týdny a přitom se od té doby toho tolik změnilo ...
Daria zatínala nehty do dlaní a Draco by se vůbec nedivil, kdyby mu v tu chvíli vrazila facku. Rozhodně se tvářila, že je schopná i něčeho mnohem horšího, ale náhle se u nich objevila Angela jako anděl z nebes.
„Ahoj Dario, můžu s tebou chvíli mluvit než odjedeme?“
Daria přikývla a stále přibíjela Draca pohledem k zemi. Až když ji Angela vzala za rameno a poodešly o kus dál, byl Draco schopný se pohnout.
Když spěchal ke zmijozelské společence, neviděl před sebou ubíhající zem, ale nenávistný Dariin pohled.

Angela vystoupila z kočárů mezi prvními a svižně zamířila k zadnímu konci spěšného bradavického vlaku. Zarazilo ji však zavolání.
„Angie.“
Zastavila a rozhlédla se přes hlavy několika prváků. Harry stál osaměle za jedním sloupem malého nádraží a upřeně se na ni díval.
„Pojď za mnou,“ vybídl ji.
„Ale, Harry ...“ pokusila se Angela o protest.
„Prosím.“
Angela si povzdychla a nenápadně Harryho následovala dozadu za nástupiště.

Draco vyskočil z posledního kočáru a zamáčkl zmenšené učebnice hlouběji do kapsy. Většina studentů už zalezla do vyhřátého vlaku, pod zataženou oblohou už jich moc nepotulovalo. Draco už chtěl zamířit k poslednímu vagonu, když k němu dolehly zpoza nástupiště povědomé hlasy. Zarazil se a uslyšel tichý smích, který okamžitě poznal.
Obezřetně se rozhlédl, jestli ho někdo nepozoruje a odplížil se k místu odkud zněl tichý rozhovor.
Nesmírně opatrně nakoukl za roh zdi a okamžitě sebou hodil zase zpátky. To co viděl, už však smazat nedokázal. Angelinin hlas poznal už před tím, ale i když rozježené černé vlasy a brýle jasně určovaly osobu, která tam byla s ní, nemohl tomu uvěřit. Ještě k tomu bylo víc než jasné, že i kdyby vyšel přímo k nim, nějakou dobu by jim asi trvalo než by si ho všimli. Zvlášť při tom co dělali.
Potter a Angela?! To není normální! V prvé řadě byl Draco šokovaný Angelininým jednáním. Na druhou stranu ale už dlouho věděl, že chodí tajně na nějaké schůzky a musel by být slepý, kdyby nepoznal za kým. Také s ním však lomcoval vztek. Co si o sobě vůbec myslí?
Víš, co máš udělat, ozval se mu jízlivý hlásek v hlavě.
Neplést se do toho.
Ha, ha, ha. To si mě rozesmál. Prásknout ji, co jiného?! chichotal se hlásek.
Ne, to neudělám.
To není dobrý nápad.
Alespoň si s ní o tom promluvím.
A co myslíš, že ti jako řekne.
To se uvidí.
No to sem zvědavý. Jsi fakt divnej, víš to?
Proč jako?
Ty nejsi jen překvapený a naštvaný.
Hele, sklapni už. Nejsem na ty tvoje kecy zvědavý.
Ty jim v hloubi duše závidíš, tak je to. A nechceš si to přiznat, che, che, ché, uškliboval se hlásek.
Zavři hubu!
Hlásek ztichl, Malfoy se odlepil od zdi a po špičkách odešel.
Počká si na ni ve vlaku a pak se uvidí. Ale musí to stihnout dřív než dojedou do Londýna.

Draco začal hledat kupé s Angelou teprve, když se vlak s houkáním rozjel. Našel ji skoro úplně na konci. Seděla v něm sama a četla nějakou nechutně tlustou knížku, která nevypadala zrovna jako učebnice.
Sebevědomě otevřel dveře a suverénně se usadil naproti ní. Angela se ani nehnula, jen očí jí rychle jezdily po stránce. Draco se trochu snížil, aby uviděl na vazbu knížky.
„Prokletí Salemu? Co to je prosím tě?“ zeptal se posměšně. „To je určitě od nějakýho mudly.“
„Ano, je,“ odvětila Angela, aniž zvedla hlavu. „Je to o upírech.“
„Ty poslední dobou nečteš nic jiného než knížky o upírech.“
„Chci se o nich dozvědět co nejvíc, když teď máme na škole hned dva. I když tahle knížka jsou jen výmysly, je to pohled mudlů na ně.“
Draco překvapeně zvedl obočí.
„Jak to myslíš, že máme na škole hned dva?“
„Nechtěj mě rozesmát, to si nepoznal, kdo je ten druhý?“
„Mám dost svých starostí, než abych zkoumal, jestli si do Bradavic Snape nepřitáhl nějaké kámoše,“ ušklíbl se Draco.
„Shiernová přece,“ zamumlala Angela a obrátila stránku.
Dracovi zapadly některé kousky skládanky a zamyšleně přikývl.
„No, ale zrovna upíry jsem s tebou rozebírat nechtěl,“ řekl tiše.
„Ne? To je překvapení. Co po mě teda chceš?“ zeptala se Angela chladně.
„Jak dlouho už to trvá?“ zeptal se Draco po chvíli ticha.
„Co jako?“
„To s Potterem,“ vyštěkl Draco.
Angela konečně zvedla zrak od knížky a chladně se na něj zadívala.
„O čem to mluvíš?“ zeptala se pomalu.
„No, když je to pro tebe tak nepochopitelné – Jak dlouho už chodíš s Potterem?“ otázal se Draco povýšeně a založil si ruce.
Angela ho chvíli pozorovala.
„To byl blbý vtip, Draco,“ odvětila a znovu se sklonila ke knize.
Draco se k ní naklonil.
„Nemá cenu, abys tady na mě něco nahrávala. Já vás viděl na vlastní oči,“ oznámil jí výhružně. „Vaše loučení za nástupištěm bylo fakt dojemné.“
Angela stiskla rty a prudce zaklapla knížku.
„A co s tím chceš dělat?“ zeptala se výhružně.
„No,“ opřel se Draco zpátky do sedadla. „Mám jen jednu otázku. Podle tvojí odpovědi se pak rozhodnu, co s tím budu dělat.“
Angela odložila Prokletí Salemu, vytáhla hůlku, vytvořila kolem jejich kupé zvuku neprostupnou bariéru a zadívala se na Draca.
„Tak se ptej,“ vyzvala ho bezvýrazně.
„Proč s ním chodíš?“ zeptal se Draco hlasitě a čekal.
V kupé se rozhostilo dusné ticho. Angela mu upřeně hleděla do očí a horečně přemýšlela. Pak se rozhodla, že to riskne.
„Protože ho mám ráda,“ odvětila pevně.
Draco na ni vyloženě vytřeštil oči. Tohle teda nečekal.
„To myslíš vážně?“ zeptal se Draco skoro vyděšeně.
„Naprosto.“
„Uvědomuješ si vůbec, co se může stát, jestli se to někdo dozví?“
„Nestane se nic, když budeš držet hubu. A kdyby ti náhodou někde ujela pusa ... No, pak bude mou nadějí věrohodná výmluva,“ odvětila Angela tiše. Teď už nebylo cesty zpět.
„Jaká výmluva?“ zeptal se Draco už mnohem víc chladnokrevně.
„Nemyslíš si, že je dostatečnou výmluvou získání naprosté důvěry Harryho Pottera?“
Draco mlčel.
„Chci slyšet tvůj názor,“ pobídla ho Angela.
„Ty chceš slyšet, co si myslím? No dobře. Myslím si, že to není žádná výmluva, ale pravý důvod proč jsi s ním. Hraješ si s ním jako kočka s myší,“ řekl Draco s opovržením v hlase.
Angele ztvrdly rysy tváře a v očích se jí zablesklo.
„To nepopřu ani nepotvrdím,“ odvětila nesmírně potichu.
„Nemyslel jsem si, že jsi taková mrcha,“ vyštěkl Draco.
Angela se ušklíbla.
„Zrovna od tebe jsem čekala trochu pochopení, Draco.“
„Jdi do prdele s pochopením, Rosierová,“ odsekl ledově Draco, zvedl se, vyšel z kupé a zavřel za sebou dveře tak prudce, až se z nich vysypalo sklo.
Angela zírala na místo, kde ještě před chvílí seděl a ve tváři se jí zračila bouře citů.
Jediné čím si musím být jistá, je to, že udrží zavřený zobák, zamumlala si v duchu.
A jak to chceš udělat? zeptal se jí v hlavě uštěpačný hlas.
Uvidíš, odsekla s úšklebkem.

Na londýnském nádraží už sice chumelilo o poznání méně než na severu, ale mráz tu byl skoro totožný. Na nástupišti 9 a ¾ panoval čilý ruch, jak se všichni snažili co nejrychleji najít své příbuzné a vypadnout domů. Angela vystoupila mezi posledními a pohledem vyhledala Draca, který stál trochu bokem od všeho toho ruchu a nehnutě čekal. Ještě zahlédla jak k překážce míří černá čupřina.
„Veselé Vánoce,“ zavolala za ním v duchu a Harry se s úsměvem otočil.
„Veselé Vánoce,“ odvětil a rychle se vydal za Ronem skrz přepážku do světa mudlů.
Angela rychle zamířila k Dracovi, neslyšně stanula vedle něj a povolila kouzlo, které drželo její kufr nad zemí.
„Budeš mlčet?“ zeptala se po chvíli napjatého ticha.
„To si ještě rozmyslím,“ ušklíbl se Draco.
„Tak se rozmýšlej rychle,“ odsekla Angela podrážděně. „Mě by totiž také mohla někde ujet pusa,“ dodala nevinně.
Draco se na ni úkosem podíval.
„O čem to mluvíš?“
„Však ty víš. Daria je moc hezká, co?“ zvedla Angela hlas.
Draco pozvedl udiveně obočí.
„Je. A co?“
„Bojíš se, že tě začala nenávidět?“ vytasila se na něj Angela s otázkou. „Za to co jí provedl tvůj fotřík?“
Draco zaťal pěsti v kapsách a otočil se k Angele úplně.
„Miluješ ji?“ zeptala se Angela s nevyzpytatelným výrazem.
Draco zaskřípal zuby.
„Nemáš žádný důkaz.“
„Ty taky ne.“
Chvíli bylo ticho. Na nádraží už byli skoro sami.
„Co takhle se domluvit, že se nebudeme plést do věcí toho druhého?“ navrhla Angela.
„Fajn, ruku na to?“ vytáhl Draco z kapsy natáhnutou paži.
Angela ji přijala a pevně stiskla. Dívali se jeden druhému do očí a snažili se v nich najít nějaký podraz nebo vypočítavost. Po nekonečně dlouhé době se pustili a hned na to se zahleděli směrem odkud se před chvílí začal ozývat rychlý klapot ostrých podpatků.
Ze stínu pod jedno ze žlutých světel vyšla štíhlá a vysoká žena s dlouhými blond vlasy.
„Dobrý večer, madame,“ pozdravila Angela hlasitě.
„Ahoj, máti,“ zamumlal Draco pozdrav.
Narcisa jen pokývla hlavou v odpověď a namířila hůlkou na kufry, které vzápětí zmizely.
„Trochu jsem se zdržela, doufám, že jste nečekali moc dlouho,“ zeptala se chladným hlasem bez jakéhokoliv zájmu.
Angela poslušně zavrtěla hlavou.
„Ne, madame.“
„Tak jdeme,“ vyzvala je Dracova matka.
Zamířili na druhý konec nádraží směrem od přepážky a za chvíli už se z temných stínů ozvala tři hlasitá prásknutí.

„Potěšili jste mě,“ oznámila jim Narcisa, když se s tichým „puf“ objevili na široké zledovatělé cestě, vedoucí k bráně v živém plotu. „Konečně jste vychytali chyby v přemisťování. Jen tak mimochodem, to že to už umíte neznamená, že nebudete chodit na kurzy přemisťování, které určitě budete mít,“ pokračovala už v chůzi.
„Ano, matko,“ odvětil Draco.
Narcisa šla tak rychle